RC klub Kramolín
Dnešní datum: 28. 09. 2020  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Weblinks  

Galerie

Druztová - 6.2.2010 - 15
zimní pohár
zobrazení: 986
známka: 0

Reklama

Reklama

* Jak se visí s dvoumetrem na šestistovku

Vydáno dne 14. 01. 2007 (3846 přečtení)

O nešikovnosti a evropském rekordu. článek vyšel v RC modelech 1/04 Vzhledem k obsáhlosti článku vyšel v RC modelech bez fotek, tak tady je i s fotkama, abych nebyl nařčen, že zkresluji situaci.

Tak moje modelářské snažení pokročilo a postoupil jsem k modelu ovládaném křidélky. Pilot nejsem nijak excelentní, po třech letech (kalendářních) jsem po delším zvažování vybral model Mefisto od p. Reicharda (do mého letového parku patří dvouplošník na 400, samokřídlo na 280, Prima, asi 20 letů s 1,8m el. větroněm na 600, pár letů s Ondrovými modely, které mi z neznámých důvodů zapůjčil k likvidačním letům, neúspěšný pokus motorizovat a ovysílačkovat Brigadýra na CO2,…). Největší podíl na rozhodování mělo dvouleté poletování s Primou (kromě křídla a drobností totožná s Mefistem) k mé naprosté spokojenosti. Prima už byla spokojena míň, ale mé polétání snášela vcelku důstojně, i když počtem letů přibývaly šrámy a opravy. Druhým rozhodujícím faktorem bylo, že moje druhé vyhlédnuté polétadlo (Mystery) zakoupili kamarádi a tři stejná letadla na jedné louce, to by asi bylo moc. V zimě 02/03 byl Mefisto zakoupen, zkompletován, okukován, oprašován a zaklínadly povzbuzován k budoucím úspěšným letům. Jako sváteční letec, který navíc nejraději létá na louce na chalupě, jsem se k prvnímu letu dostal na jaře 2003. První let za silného třasu rukou, slabosti v kolenou a dunivého tlukotu srdce nějak proběhl, nějak dopadl. Nic moc si z něj nepamatuji, ale letadlo bylo celé. Pouze jsem konstatoval, že mám vůli na náhonech křidélek. Nicméně jsem se rozhodl k druhému letu s tím, že teď už se budu míň klepat a třeba zjistím jak Mefisto letí. Letěl nádherně, stačilo pouze mírně dotrimovat a snažit se co nejmíň zasahovat do letu. Zvláště reakce na křidélka mi dělala problémy, ale co, každý nějak začínal. Je to věc cviku a seřízení. Na přistání už jsem šel srovnaný a vcelku jistě. Při vytrácení rychlosti Mefisto zaplaval, já hrábnul do křidýlek a vystřihl ukázkové přistání na tři body (pravý konec křídla, špička, levý konec křídla, to celé samozřejmě v rotaci), styl též zvaný hodiny či hvězda. Škody téměř žádné a i kdyby, o Primě jsem tvrdil, že letové vlastnosti se zlepšují počtem oprav. Vzhledem k tomu, že Ondra po nevydařeném letu silně poničil Mysterku, bylo po létání. Další termín našeho létání s modely s křidélky bylo stanoveno na naši, snad již obvyklou, leteckou dovolenou. V té době už měla být Mysterka rekonstruovaná a do té doby jsme trápili naše další letadla. U Mefista jsem opravil náhony křidélek a trošinku poopravil trhlinky v trupu. Instaloval jsem mixer pro použití křidélek jako vztlakových a brzdících klapek. mefisto I Nadešel čas letecké dovolené. První let Mefista, nastoupání, trochu poletování, zkoušení zatáček na křidélka, nastoupání, Mefisto letí jak na drátku. Režisér letu, otec mého spoluletce, náš věrný průvodce a rádce, nasazuje popichování „…s Primou jsi létal na zádech…udělej looping…lítáš dlouho a rovně…“ Tak to zkusíme. Koneckonců pozítří má přijet další letec a tak buď natrénuji a ukáži nebo bude o čem rozjímat nad troskami. Záda, tlačený a tažený přemet, pokus o výkrut, psí kusy (pozor, Mefisto toto nemá v popisu práce a i já raději létám jen tak sem a tam, nahoru a dolů). Mefisto si to nechává líbit, drží a letí. Nasazuji na přistání, klapky, kloužu, kloužu,…. Samozřejmě jsem nasadil špatně. To se snad nikdy nenaučím. Na naší louce běžně přistávám kolem 50 metrů od nohy (a to v žádném případě nemyslím jako pochvalu). Louka je velká a jsou rezervy, můžu přistát i dál. Ovšem rozhoduji se, že zopakuji okruh a půjdu na přistání znovu. Klapky, motor, nastoupání, levá zatáčka, nastoupání, před lesem levá zatáčka a rána jako z děla. Díky mé blbosti, špatnému odhadu, několika dioptriím a vrozené vadě oka jsem točil až v lese. K lesu se mi moc nechtělo. Podle síly rány, která z něj přilétla jsem usoudil, že na sbírání trosek je času dost. Nicméně jsme vyrazili. Mefista jsme našli - pověšeného na modřínu. Rozjely se záchranné akce (děkuji Ondrovi i jeho tátovi za všechno, co se mnou vytrpěli a co pro mne udělali). Dovezený sedmimetrový žebřík se ukázal jako krátký. Z jeho konce nešlo na Mefista dosáhnout žádným způsobem, který nás napadal. (Dle této zkušenosti doporučuji stěhování 7 m dlouhého dřevěného žebříku na zahrádce Škody 125L po okresních silnicích a místních silničkách jen otrlým povahám, bláznům, případně na hlavu padlým modelářům.) Druhým pokusem tedy bylo navázání lana na strom ve výšce žebříku a rozhoupání vršku stromu. Při výkyvu špičky odhadovaném na 2 a více metrů se Mefisto ani nehnul. Prostě visel fest! Po krátké poradě jsme počali shánět zdatného sběrače šišek se stoupacími železy. Můj známý nebyl doma, v hospodě o jiném nevěděli a ani další návštěvy známých nepřinesly valný úspěch. Jen byl každý zvědavý. Ale podařilo se sehnat alespoň železa. Rok výroby nezjištěn, ale asi 30 let ležely na půdě za komínem.. Po utržení poutacích řemínků při pokusu upevnit železa na nohu bylo jasné, že mají nejlepší léta za sebou. Nevzdal jsem to a dostal se na nich do závratné výše asi 5 metrů, pak zvítězily závratě. Technická poznámka – normálně je mi špatně na třetí příčce žebříku. Zde je tedy důkaz, že modelařina přispívá k rozvoji morálně volních vlastností, vždyť já vylez i na ten sedmimetrový žebřík (je pravda, že Ondra vícekrát a při každém mém pokusu se ptal po nějaké závěti). Při našich dalších návštěvách domova, tu pro další provazy, tu pro staré rybářské pruty (nakonec správná úvaha – dočtete se), tu pro mačetu,… jsme se dozvídali zprávy o leteckém neštěstí a jen jsme měli strach, abychom nezjistili smrt pilota, nedejbože hromadné úmrtí cestujících. Poplašné zprávy se šíří rychle a místní rádia (rozuměj dobře informované zdroje nezjištěného pohlaví – to abych nepomlouval) nerozlišovala mezi modelem a B747. Záchranné pokusy zastavila tma. Operativně jsem zasedli k poradě, jak dostaneme letadlo dolů. Zde bych chtěl vyzvednout zásluhy mojí ženy, která nic nevymyslela, ale neúnavně nás zásobovala pivem, jídlem a vlídným (nebo útrpným?) úsměvem (komentář o pitomcích, hračičkách,… byl vysloven zřejmě mimo náš doslech). Varianty záchrany se rýsovaly poměrně jasně. Chybou ale bylo několik mnoho piv, doplněných v pozdních nočních (brzkých ranních) hodinách několika fernety. Na druhou stranu jsem ale díky nim zapomněl na můj brilantní návrh, matně tuším, že z brzkého rána, kdy jsem navrhl vyhledat místní zdatné nimrody a uspořádat okresní kolo v sestřelování letadla bez poškození jeho samého, tedy letadla. Prostě druhý den byl úspěch, že při jediném pokusu vylézt na žebřík nedošlo k vážnému poškození zdraví mého ani dole stojícího Ondry. Veškeré pokusy byly tedy odsunuty na další den. 100% správné rozhodnutí. Dopoledne se za pomoci navázaných tyčí a rybářských prutů, kvalitní bambusáky, pozůstalost po Ondrově dědovi, podařilo zaháknout do drátěného háku na konci prutů Mefista a stáhnout dolů. Jak se to krásně napíše. Pravdou je, že tuto variantu jsme již zkoušeli při prvních pokusech, ale nepodařilo se toto monstrum (přes 9 metrů délky) protlačit mezi větvemi modřínu na správné místo. Při představě, jak soukám svázanec tyčí a prutů stojíce na předposlední příčce žebříku je mi ještě teď trochu slabo v břišní krajině. Úspěch tohoto (tento den jediného) pokusu přikládám rozpravě dalšího dorazivšího spoluletce na téma, jak správně protáhnout pruty k letadlu za použití fištrónu (prostě měl tak blbý kecy, že jsem vylít na žebřík, prorval pruty k Mefistovi, škubnul a bylo to) Mefisto dopadl k zemi a nám spadl kámen ze srdce.Mefisto II Rychlá prohlídka poškození – téměř žádná. Uklizení zdolávacích pomůcek a rychlá oprava Mefista. Opravení potahu, oprava náběžné hrany v jednom místě, kde byla vlomena do křídla, kontrola desky serv, akumulátoru, oprava malých škrábanců,… a Mefisto šel odpoledne do vzduchu. Resumé - do konce týdne jsem si krásně zalétal. Děkuji své a Ondrově ženě, že nám trpí tuhle naši úchylku (myslím tím létání), a že svojí tolerancí umožnily vznik, troufám si říct evropského, rekordu ve visení dvoumetru poháněného šestistovkou. Rekord je bohužel neoficielní, odhaduji ho na 34 hodin čistého času, výška visení odhadována na 15-16metrů. Letu zdar, dobrému visení zvlášť.

Celý článek | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

RCK hledá

Hledej na webu
Hledej na RCK


Vybrané termíny
17.09.2020: aktualizace v článku "Létejte, co se dá …"
do download přidány další informace z RCR 09/20 a odkaz na "droní" stránky s informacemi, včetně odkazu na stránky UCL, kde by se měly objevit informace o registracích a testech Létejte, co se dá ...


Počítadlo


Všechna práva pokud není uvedeno jinak si vyhražují členové RCK a užití materiálu je možné jen s výslovným souhlasem a uvedením odkazu na stránky RCK.

Vytvořeno prostřednictvím phpRS - redakčního systému.

Hostováno u MHServis.cz - tvorba www stránek