X. Tojice cross – den poté…..

Autor: NovakO <(at)>, Téma: Povídání, zážitky a akce kolem modelařiny, Vydáno dne: 14. 10. 2008

…. aneb – kdo to má čistit?

Článečky o tradičně báječném poježdění v Tojicích (skryté pod názvem Tojický rallycross) napsal Jirka a Míra, kromě dalšího poděkování pořadatelům (nebo spíše pořadateli….) není co dodat, takže zde ze mě vypadne jen pár „nesouvislých“ myšlenek.
V prvé řadě se musím s Jirkou omluvit za nefunkční elektriku – snažil jsem se to vysušit teplým vzduchem z plynové pájky (aspoň jsem zjistil, že mi dochází plyn…), ale to špatné zapojení drátů v zásuvce se tím neopravilo, asi se mám jako elektrikář ještě co učit. Ale aspoň jsem prodal všechny přivezené 12V akumulátory (a možná bych prodal i více….) – doufám, že ředitel na Nepomuckou rally přichystá podobný špek, přivezu všechny, co ještě mám…. :-).
Co se týká vlastních závodů, v 10 autech už to byl řádný masakr, nedalo se uhlídat pořadí a počet kol, takže např. moje životní jízda byla anulována (nějak jsme se nemohli dohodnout na počtu odjetých kol…), nejsem já smolař? Byla to první rozjížďka, kdy už jsem se začal vzpamatovávat po tradičním sobotním čajovém likéru (já a Míra, čaj a Ballantinka….), nějak jsem měl bezesnou noc a první dvě jízdy tomu odpovídaly, byl jsem rád, že jsem se trefil na trať (ještě že tam jsou tak vysoké mantinely…). No a další jízdy, to byla tradiční moje a Tondova bitva o pozice s klasickým scénářem – první kolo Tonda daleko vpředu přede mnou, poté moje stíhací jízda a jeho předjetí a závěrečná kola moje snaha o udržení se před svým soupeřem – ostatní jezdci a auta pro nás neexistují, bojujeme jen spolu. Tentokrát se mě dařilo nad ním vyhrávat, ale jestli to tak půjde dál, nevím, nevím – zvlášť poslední jízda na sedm kol, to při mně stálo štěstí, jet ještě jedno kolo, přeřítil by se Tony kolem mě jako blesk – poslední kolo mě uvadaly baterie a „klekly“ přesně po projetí cílem (jo, osvědčené Sanyo RC2400….). Tony, díky za krásné adrenalinové jízdy!
A proč ten nadpis článku? Protože to, co jsem zatím „odbahnil“ z Elči auta (na moje se ještě nedostalo…), to bych rozhodně nečekal! Pravda, projetí Tojické trati ráno před jejím oschnutím se mohlo jevit jako neuvážený krok, ale že to udělá takové krásné „lepidýlko“ a že budu doma z některých částí modelu odstraňovat takový kvalitní, pružný tmel, místně přecházející v kvalitní brusnou pastu, to jsem nečekal. A to jsem původně chtěl nechat auta na chalupě, že je příští týden ofouknu kompresorem, očistím přední ramena (zatuhlé „bronzy“ v řízení – poslední hromadné finále auto nezatáčelo – není divu, když jsem řízení neutáhl rukou, jak by to mohlo zvládnout servo…) a bude hotovo. Naštěstí jsem na poslední chvíli přihodil podvozky domů do auta a vyplatilo se – původní lehké očištění modelu se „zvrtlo“ v kompletní „rozborku“ a celé odpoledne jsem čistil a čistil a čistil….. V koupelně to vypadalo jako v modelářském obchodě – místo prádla se na sušáku houpaly díly auta. Kompletní elektrika jde do práce na vyfoukání kompresorem, ostatní na kontrolu a následnou zpětnou montáž – když si představím, že mě to celé čeká ještě jednou, nějak mě opouští elán….
A pro ilustraci pár fotek – kdo chcete vědět, jaký povrch tvoří Tojickou dráhu, podívejte se….
Tojice den poté....
Tojice den poté....
Tojice den poté.... Tojice den poté....
Tojice den poté....
Tojice den poté.... Tojice den poté....
Tojice den poté....
Tojice den poté....
Tojice den poté....

No, a co říci na závěr – opět jen samou chválu, Jirka se snaží a atmosféra v Tojicí je zkrátka fajn – jak řekla Eli: „..i když jsem původně ani nechtěla jet, jsem ráda, že jsem tam byla….“ Takže, řediteli, jen tak dál…..