1. RC RALLY KRAMOLÍN aneb jak jsme vyrazili do „zahraničí“

Autor: MiraH <mirah(at)wo.cz>, Téma: Povídání, zážitky a akce kolem modelařiny, Vydáno dne: 04. 06. 2007

Hezký komentář Dalibora Benycha, jednoho z členů Krumlovské výpravy. Originál článku najdete na klubových stránkách Bo-Fa Rally Teamu odkud jsem ho se svolením autora převzal. A s jeho laskavým svolením doplnil i o fotky, které v Kramolíně stihl při závodění pořídit.

Každý, kdo mě zná, tak ví, že zastávám názor, že se má všechno vyzkoušet. Takže když jsem minulý týden našel ve svém e-mailu pozvánku od kluků z RCK Kramolín, kteří pořádali svůj RC závod, tak jsem neváhal a prakticky ve vteřině jsem byl rozhodnutý, že se tam pojedu podívat a samozřejmě auto vezmu s sebou a zkusím poměřit síly s místními borci. Po zjištění stavu v našem Bo-Fa Rallye teamu, kdy bohužel všichni už měli na sobotu, kdy se odehrával závod, nějaký program jsem se obrátil na Michala Nodese, který je taky pro každou srandu a kupodivu hned souhlasil. Sice mě v jeho případě trochu zarazila SMS, kde se ptal, jestli se pojedeme jenom podívat, nebo zda i zazávodit, ale po vysvětlení že na koukání nemám tolik volného času pochopil a vše již nechal na mě. Třetím členem naší výpravy se stal „Evžen“ neboli Tomáš Lovčík, nová posila RCT Krumlov týmu v juniorské kategorii. Byli jsme kompletní, já poslal do Kramolína přihlášku a všichni jsme se těšili na sobotu. S postupem času meteorologové začali měnit předpověď počasí, až z toho byl déšť a bouřky na sobotu. Nádhera, pomyslel jsem si, na motokrosové trati v dešti … to bude na holínky a nepromokavý plášť, za který jsem sklidil od kolegů fotografů výsměch na loňské Barum Rally. Co čert nechtěl, v pátek, kdy jsem měl vše připravené a baterky nabité mě dostal „nějaký bacil“ a mě se hodně přitížilo. Tak jsem šel spát, ale bolest ramen a hrudní kosti, kdy jsem pomýšlel i na to, jestli jsem nedostal infarkt, mě probudila a v tu noc jsem už nezabral. Ještě že jsem v půl třetí ráno, kdy už jsem nevěděl, co se sebou mám doma dělat našel na ICQ Michala a říkám mu jaké mám problémy a že jestli to takhle bude dál, tak že asi nepojedu. No dočkalo se mi odpovědi, že tedy oni také nejedou, tak jsem slíbil, že pojedu. Zhruba po páté ráno (odhadem) jsem už usnul vysílením, abych se před šestou ráno vzbudil. Zdravotní stav se nezlepšil, ale doufal jsem, že se to na těch závodech nějak rozchodí. Venku svítilo sluníčko, tak jsem se radoval, že se meteorologové zase spletli a že bude pěkný den. Vzal na sebe kraťasy (bude přeci horko a i kdyby ne, tak už je snad červen ne), tričko a pro sichr bundu.

V sedm ráno byl naplánován odjezd od našeho baráku. Stojím před barákem jak …, sedm hodin už bylo a zbytek výpravy nikde. Klasika, pomyslím si, ale zhruba se sedmiminutovým zpožděním doráží zbytek výpravy. Z kufru Michalova Focusu nejdříve vyndáváme sadu zimních kompletních kol. Pomyslím na předpověď počasí a není mi jasné, proč je vozí s sebou, když sníh asi padat nebude. Když se slušně zeptám, odpovědí je mi že je nemá kam dát, tak jsme je vyložili před barákem. Po utvrzení, že se u nás nekrade jsme je nechali na trávníku před barákem (p.s.: po návratu tam opravdu byly). Po nutné zastávce na čerpací stanici a dotankování benzínu za 200,- Kč a dokoupení Coca-Coly (pro ty, kteří neví, proč si jí na závody kupuji vysvětlení, že v případě střevních problémů zastavuje sračku, jak chytré a jednoduché, prostě Simply Clever jak by řekli u Škodovky) jsme vyrazili. Nerozhodilo nás půlhodinové zpoždění již na startu výletu, ale až černá obloha v Českých Budějovicích. Pár kilometrů za Budějovicemi již vjíždíme do tropického lijáku, který neustává a po silnici se valí litry vody. Prší stále a černá obloha neslibuje zlepšení. Zastavujeme v Protivíně na pumpě, dáme si tekutou čokoládu na uklidnění a dohadujeme se, jestli to má cenu tam v tom dešti vůbec jezdit, jestli se nevrátíme. Výsledkem je to, že když už jsme na půli cesty, tak se pojedeme alespoň podívat. Vyrážíme dál a stále prší. Při průjezdu jednou z vesnic, nás zaujal velký hoblík umístěny na jednom z domů, okamžitě vzpomínáme na Radka Perníka, který má přezdívku „Hobl“. Kupodivu, když přijíždíme do Nepomuku, tak déšť ustává a v Kramolíně neprší a silnice je suchá! Jak to ti kluci tady dělají nám není jasné (povídačkám o šamanech nechceme věřit). V Kramolíně má být motokrosový areál označen již od první křižovatky (skutečně je!), ale nějak velkou ceduli míjíme a bloudíme. Jako velitel posádky velím k otočení vozu, ale to již jsme někde mezi loukami a motokrosový areál nikde. Při zpáteční cestě již díky směrovce nalézáme zmiňovaný areál a uvnitř se opravdu něco děje.

Zaparkujeme a po očku prohlížíme konkurenci. Zabíráme jeden stůl s lavicemi a rozbalujeme naše depo.

ck4


Potkáváme našeho kolegu z českokrumlovského RALLY CUPu Radka Pavliše, který se přidává k nám. Jdeme se zaregistrovat a zaplatit startovné. Jsme již očekáváni, dostáváme kartu závodníka a startovní čísla (39, 40 a 41). Jdeme obhlédnout rychlostní zkoušky. První je s nulovým převýšením, ale za to velice technická a obtížná na přesné projetí. Druhá je nádherná s průjezdem na skále s prudkými sjezdy i výjezdy

ck1


ck3


a třetí, která je z nich nejdelší využívá dokonce část motokrosového skoku pro klopenou zatáčku. Pořadatelé mají připravené opravdu pěkné rychlostní zkoušky. Pojedou se dvě kola, každé kolo osahuje již zmíněné tři rychlostní zkoušky. Navazujeme kontakt s ostatními závodníky a zjišťujeme, že snad v celé republice prší, jen v Kramolíně ne. V deset hodin následuje skupinové focení

ck2


a start prvního jezdce do prvního měřeného úseku. Sledujeme konkurenci hlavně s vozy se spalovacími motory, ale ty se na tomto technickém úseku spíše trápí a ani nevytočí pořádně motor. Malou změnou oproti českokrumlovskému šampionátu je to, že na každé erzetě je časoměřič, takže po projetí první rychlostní zkoušky se rovnou startuje do druhé, a pak do třetí. Toto opravdu zkracuje čas v absolvování rychlostních zkoušek. Startujeme do první rychlostní zkoušky a projíždíme jí bez větších problémů. Já hned fasuji celkem 10 trestných vteřin za zkrácení tratě. To to pěkně začíná! Radši nekoumám, kde se tak stalo a startuji do druhé erzety a pak do třetí. Po docela velkém zadýchání je po třetí RZ servisní přestávka a já si mohu konečně odpočinout. Do servisu doráží i zbytek výpravy a shodneme se, že erzety jsou opravdu moc pěkné. Následuje asi půl druhé hodiny pauza, kterou vyplňujeme ochutnáním místní klobásky a konzumací slibovaného guláše.

V klubovně, kde polykáme guláš obdivujeme dobové plakáty lákající na motokros z roku 1965 a 1967. Shodujeme se s místním pořadatelem, že on toto pamatujeme, ale my bohužel nemůžeme. V těchto letech jsme ještě vůbec „nebyli v plánu“. Začínáme se shánět po průběžných výsledcích, ale nejsou. Dotazuji se pořadatelů a nahlížím přímo do jejich notebooku a nestačím se divit. Po třetí rychlostní zkoušce je pořadí následující. Na prvním místě je Radek Pavliš, druhý Tomáš Lovčík a třetí Dalibor Benych. Nemohl jsem tomu uvěřit, tohle bylo pořadí z říše snů! Během servisní pauzy z oblohy začínají padat první kapky. Říkáme si, že pohoda skončila, že teď začne to pravé peklo na blátě, ale déšť ustává a když se staví první závodní auto na start druhého kola, už neprší. Nás ještě trochu vyděsí pár kapek před tím než odstartujeme, ale v době startu už zase neprší a teď už to můžu prozradit, do konce závodu už nezaprší.

Do druhého kola nastupuji s velkými nervy udržet si dosavadní pořadí. Psychika ale dělá své a zajíždím o 8 sekund horší čas. Že jsem se po těch výsledcích sháněl. Na druhé rychlostní zkoušce ale už jsem v pohodě a zlepšuji se skoro o 20 sekund. Třetí, závěrečnou rychlostní zkoušku prolétám také o 6 sekund rychleji. Jsem zvědavý a strašně napnutý na celkové výsledky. Hned na začátku páté rychlostní zkoušky začínají problémy s Michalovým autem. Opět v něm začíná rachotit a držíme palce, ať mu auto vydrží až do cíle posledního testu. Během poslední rychlostní zkoušky ale auto zastavuje přímo na trati a nejede. Najednou se cosi mihne vzduchem a zaregistrujeme letící Subaru Impreza WRC! Přemýšlíme, kde na této erzetě Michal našel takový skok, ale hned je nám jasné, že Subaru neletí tak vysoko a daleko vlastní silou. Po dopadu se mu již nic dalšího nestane (vždyť je to TT-01) a Michal značně rozčilen odchází přímo do servisu. V půli cesty se nám ho podaří zastavit a přemluvit k opakování erzety, které jsme mezitím domluvili s pořadatelem. Půjčuje si auto Radka Pavliše a zajíždí rychlejší čas než já! Po přičtení patnáctisekundové penalizace se shodneme, že i s penalizací zajel rychlejší čas, než by zajel se svým autem. Je téměř okamžitě rozhodnuto, že Michal končí s TT-01 a pořídí nějaký jiný podvozek. Daří se mu i na pozici manažera, když do svého RCT Krumlov týmu přetahuje Radka Pavliše a českokrumlovský šampionát má tak již další silný tým. Po odjetí všech rychlostních zkoušek následuje pauza, ve které se počítají výsledky. Spousta pilotů pauzu vyplňuje čištěním svých vozů (k dispozici je i funkční kompresor na vyfoukání podvozku), my pořizujeme nějaké fotografie a videa, které jsme v průběhu samotného závodu neměli čas udělat.

Poté jsme svolání k vyhlášení výsledků a k předání cen. Nejdříve jsou vyhlášeny výsledky kategorie vozů se spalovacími motory. Sešlo se jich celkem pět. Ihned po nich následuje vyhlášení „elekter“ v pořadí od nejpomalejšího k nejrychlejšímu závodníkovi. Když začínají vyhlašovat již sedmé místo a nejmenují nikoho z naší výpravy, začínám pochybovat, a přemýšlím, jestli na nás nezapomněli. Nezapomněli, na vynikajícím šestém místě absolutně se umístil Michal Nodes se Subaru Impreza WRC a získal tím tak první vymodlené body v absolutní klasifikaci, které mu ale nejsou v domácím šampionátu k ničemu. Tím si ale splnil svůj sen, na který už dva roky čeká. Na čtvrtém místě se umístil Tomáš Lovčík, taktéž se Subaru Impreza WRC. Tomáš se v druhém kole trochu zhoršil a to znamenalo jeho propad z průběžného druhého až na čtvrté místo v cíli. Zbývalo vyhlásit první tři místa. Na třetím místě absolutně se umístil Milda Šimek a pak došlo na stříbrnou pozici, na které jsem se umístil já. Byl to opravdu příjemný pocit, stál jsem na bedně v absolutním pořadí poprvé v životě a byla to nádhera. Dostal jsem velký pohár, který bude mít u mě doma čestné místo. A kdo se stal vítězem 1. RC RALLY KRAMOLÍN 2007? No nebudu Vás dlouho napínat, stal se jím Radek Pavliš s Nissanem Primerou. Už v servisní pauze jsem zaslechl hlasy, že je tady nějaký blázen, který ty erzety zajíždí pod minutu a hned mi bylo jasné, kdo to je. Už z výsledků je zřejmé, že se naší krumlovské výpravě výlet vydařil a že se nám v Kramolíně opravdu líbilo. Pořadatelům nezbývá než poděkovat za skvěle připravenou soutěž a těšit se na podzimní pokračování.

ck5



Po vyhlášení výsledků jsme se rozloučili a vydali směrem k domovu. Ve Lnářích jsme si cestou do Kramolína všimli autodromu, který jsme na zpáteční cestě hodlali vyzkoušet. Každý z posádky zakoupil dvě jízdy a následovalo odreagování na autodromu na místní pouti. V Písku jsme museli natankovat benzín (já věděl že ty dvě stovky, které protekly hrdlem nádrže v Českém Krumlově) stačit nebudou a cesta domů už proběhla bez problémů. Bohužel u mě se nějak zhoršil zdravotní stav, přidala se teplota, a tak jsem po návratu domů musel navštívit místní pohotovost, kde jsem vyfasoval antibiotika a injekci proti bolestem, po které se mi konečně po úporných dvou dnech ulevilo tak, že mě nic nebolelo. I když se doktor šibalsky usmíval, nevím, co mi nakonec píchli, ale při morfiu by mi bylo asi ještě lépe …

Dalibor Benych

www.bo-fa.com