…. zase to bylo skvělé !
edit-doplněné odkazy na videa, fotky jsou v galerii od Tondy....
Osm pilotů, osm aut, asi dvanáct diváků, jeden pes, několik fotografů, jeden kuchař, dobré pivo, mírně upravená trať, skvělé objednané počasí (místo avizovaných záplav ředitel objednal příjemné teplo pod mrakem), ani ne moc prášivá trať, ochotní nahazovači, výborné špízy, snaživší se piloti, bečící ovce a především výborná přátelská atmosféra „bratrovražedných“ soubojů na trati – tak by se dalo stručně charakterizovat další vynikající poježdění v Tojicích, schované pod hlavičkou 3. Tojického rallycrossu.
Pokud bychom tuto stručnou charakteristiku příjemně strávené soboty chtěli přece jen trochu rozvést, mohli bychom napsat např. toto:
Sešlo se nás osm jezdících pilotů, z toho pět nás bylo z RCK (já, Martin, Tonda, Eliška a Michal), „říďa“ (Jirka), Fík a Standa, takže to bylo takové příjemné klubové poježdění, což ale rozhodně neubralo na atraktivitě a ostrosti soubojů, které však probíhaly v duchu fair-play („….sorry, že jsem tě vystrčil z tratě….“ :-)); jízdy a souboje byly zpestřeny různými karamboly – králem kotrmelců, přemetů a metanců se zajisté stal Jirka (také pravidelně dostával nejvyšší známky za umělecký dojem…:-)), občas si některá auta lezla na záda či např. můj souboj s Martinem, kdy jsme jeli přes čtvrt tratě bok po boku, kastle na kastli (přiznám to, prohrál jsem…:-(), prostě paráda…!
K organizaci závodů toho moc nenapíši, naštěstí příslušní pochopili, že tomu nerozumím, takže mě nesvěřili ani počítání kol, natož zapisování výsledků (za což jim děkuji, protože by mi to stejně nešlo…), byl jsem rád, když jsem stíhal vnímat Martinovy povely typu – teď jedeš s RCK, teď jedeš s ostatními, teď nejedeš, teď si pojď pro pivo, teď si pojď pro špíz, teď….atd. :-). Jen stručně – jelo se několik rozjížděk ve dvou skupinách (my s Martinem jsme se střídali v účasti v obou), poté dvouskupinové finéle (maskované názvem tréning na velké finále) a po obědě tzv. velké finále, tedy spíš „velký masakr“ typu „kdo přežije, vyhrál“ (nebo „poslední živý je zbabělec?“), kde se pořadí měnilo (a startovní pole řídlo) vlivem techniky – od výměny akumulátorů (většina), přes opravy podvozku (Martin) až po únavu horkem (můj regulátor).
S výsledky je to podobné, jako s organizací – konečné výsledky po mě nechtějte, neboť je jednak nemám a jednak se systém počítání bodů ani nesnažím pochopit, snad je někte někdo zveřejní (např. Jirka nebo Martin…), jen vím (slíbil jsem mu, že to sem napíšu, když tak naléhal :-)), ža velké finále vyhrál Fík (… konečně přestal opravovat a laborovat a začal jezdit….). Skromně zde musím napsat, že jsem několik rozjížděk nějakým divným řízením osudu vyhrál i já a také zde musím veřejně pochválit Michala, ze kterého roste silný soupeř a také vyhrál. Ale ať celkově vyhrál kdo chtěl, za sebe a za Elišku (ale myslím, že i za ostatní) musím říci, že jsem si každý souboj a každou jízdu velmi užíval a velmi dobře si zajezdil, včetně pocitu „dneska mě to docela šlo, že bych už se naučil to autíčko i řídit?“
Zkrátka – ať žijou Tojice, je to skvělá trať, je tam skvělá atmosféra a budeme se tam rádi vracet – ještě jednou poděkování „řediteli“ za podařenou akci.
Jo, fotky jsou zatím v „aparátu“ (snad včetně krátkého videjka – nečekejte však Mildovo kvalitu…), přidám je sem až….. až se k tomu dostanu.
takže konečně - nějaké to video z 3.Tojic (bez úprav....)
video_Tojice1
video_Tojice2
video_Tojice3
3. Tojický cross …..
