Podzimní Kramolínské polétání …

Autor: NovakO <(at)>, Téma: Povídání, zážitky a akce kolem modelařiny, Vydáno dne: 31. 10. 2011

… aneb letos asi poslední větší společná akce.

Státní svátek, den před ním dovolená – tedy čtyři dny volna – slibované slušné počasí a hodina spánku navíc (při návratu času zpět), to byly lákavé vyhlídky na příjemný víkend. A když jsme se v Kramolíně měli potkat i s Mírou, bylo rozhodnuto o odpoledním sobotním létání. Pravda, krásně a bezvětří bylo v pátek, slušně a vánek pak v sobotu dopoledne – na odpoledne už zbyl jen čerstvý a docela studený vítr a postupně se zatahující se obloha, ale správné modelářské nadšence takové drobnosti nemohou odradit :-). Takže po jedné odpolední jsme s Eli naložili modely a příslušenství do našeho auta (příslušenství v kufru, modely na zadní sedadla …), cestou k Mírovi vrátili Martinovi zvedák a vrtačku – zvali jsme ho s námi také, ale říkal, že ho čeká lítání s Rokynou …. :-) – a dorazili k Mírovi. Tak jsme se podle Mírovo pokynů pokusili narvat jeho propriety do prý obrovské Oktávky (ha, ha, asi by si měl koupit nějaké větší auto … :-)), - on nás jen dirigoval, drže v jedné ruce kafe a v druhé cigáro … No, stejně si to do kufru (letadla) a na sedadla (příslušenství) musel nacpat sám … :-) Pak jsme jen vyčkali příjezdu jeho kamaráda s dětmi („na čumendu“ …) a vyrazili směr Mileč. Jo, ještě za námi pěšky vyrazila naše „mamča“, prý se chce projít … :-)

Na letišti jsme vybalili nádobíčko – ještě že vozím dva stolečky, že Míro – okoukli letiště a počasí a začali skládat letadla. Míra si málem ještě stihnul ve Čmeldovi vyrobit ohýnek – to by člověk neřekl, jak se rychle ohřeje zkratovaná baterie 3s 1100mAh (LiPo) … Nuž, má zase nějaké náhradní díly …. :-) Ale tím prakticky problémy skončili – alespoň ty na zemi – a mohlo se létat …

Takže ve vzduchu se postupně střídala naše osvědčená a prověřená letadla, jen Mystery zůstala nečinně ležet v autě na sedadle … Já jsem protáhl Shanahana, potom sám EasyStara s novou třílistou vrtulí a nakonec jsme si s Mírou „zakombatili“ s Čmeláky. Došlo i na „výuku létání“ – Eli se mnou na kabelu spolehlivě vodila po obloze EasyStara. Míra s Michalem protáhli Flopa, ale prý tam bylo něco špatně, takže Flop toho tentokrát moc nenalítal. Pak šel pro pobavení návštěvy do vzduchu „vysavač“ – F16ctka a statečně jí honili po obloze – Míra se jí snažil ovládat vysílačkou a Eli se jí pokoušela lapit foťákem …. :-) Ke konci letu bylo kromě bzukotu slyšet i nějaké třepotání – nakonec se ukázalo, že přilepení regulátoru v nasávacím otvoru nevydrželo a bude třeba lehká oprava … Ke slovu poté přišla „trojkřídlá krabice“ – divím se, že jí Míra do toho větru vytáhl – je to parádní stroj a když se pilot posléze rozvášnil, došlo i na akrobatické obraty, prý když už mám s sebou ten zapalovač … :-). Paráda …

Před „školním“ letem EasyStara nás trochu pozdržel telefonátem Jiřík a když jsem ho nebyl schopen uspokojit odpověďmi po telefonu, neváhal skočit do auta a přijet za námi na letiště. Takže se přihrnul ve chvíli, kdy jsme s Mírou řádili ve vzduchu s Čmeláky, nadávajíc, kdože se nám to tady plete … :-) Takže mohl ocenit naše „psí souboje“, jen se mu nějak nezdálo, že ty psí kusy dělají zemědělské stroje …. A přistání podle něho také nic moc, prý moc poklidné …!

A to už jsme byli všichni tak zmrzlí, že už jsme nebyli schopni létat, tak se odsouhlasil hromadný přesun do Kramolína „za hospodu“, vystřelit si ještě nějakou tu raketu … Když odjel Míra s kamarádem, objevil se na letišti najednou Jerry (další Kramolínský modelář, ale neorganizovaný …) s fungl novým Piperem („žlutý číňan“), čerstvě dodělaný, přichystaný k záletu. Jak to dopadlo, nevíme, pilot od nás dostal jen několik rad a ponechali jsme ho o samotě – Jerry, pokud budeš číst tyto řádky, napiš do komentářů, jak se dařilo …

Cestou domů potkal Míra pochodující Hani, ale vůbec si nevšiml, jen prý Michal typicky suše pronesl – „ …to byla Hanka … „ a jeli dál. Až další jedoucí Jirka Hani naložil a dovezl do Kramolína, kde jsme se pak všichni sešli na „střelnici pro rakety“ … :-). Zde zkušený střelmistr Míra předvedl nadšenému publiku několik povedených odpalů Pary a poté její větší sestřičky – jméno je mě neznámé, jen vím, že je černá :-) … My s Eli jsme se s menším či větším úspěchem pokoušeli tyto starty fotit, zatímco děti ochotně běhaly pro spadlé rakety. Prostě modelářská pohoda … :-)

No, a když jsme se dostatečně vyvětrali a vyfoukali, tak jsme se přesunuli k „šenkýřům“ na kafe a čaj s rumem, ale to už je zase docela jiné povídání. :-) A co dodat? Bylo to fajné modelářské odpoledne, příjemné odreagování!

Jo, abych nezapomněl, pár fotek je v galerii