Elišky velká premiéra.....
Autor: NovakO <@>, Téma: Povídání, zážitky a akce kolem modelařiny, Vydáno dne: 14. 04. 2009..... aneb další pilot v RCK.
Prostě mi to nedá a musím tímto Elišku veřejně pochválit – má za sebou velkou premiéru za kniplem své „letecké“ vysílačky při řízení svého modelu letadla a zaslouží si obrovskou jedničku a ještě podtrženou – zkrátka to zvládla na výbornou a od teď můžeme chodit létat ve třech (když už se nám nedaří „ukecat“ do letadel další z RCK...).
Ale popořádku – své první pilotní letecké „ostruhy“ získávala jednak na simulátoru (když mě ještě fungoval :-( ) a jednak občas na některém mém letadle (většinou Shanahan), kdy jsme si předávali vysílačku (když byl model v klidném letu) a to tak, že jsem stál za ní, držel vysílač, Eli „páčkovala“ a já byl připraven zasáhnout v případě nouze. Situace postupně dozrála ve vánoční dárek – nejhodnější letadlo na trhu, EasyStar a jeho stavbu a přípravu na sezónu. Stavba se podařila (snad se mi podaří napsat samostatný článek o stavbě) a v sobotu 11.4.2009 (odpoledne po Tojicích :-) ) se podařil na našem tradičním modelářském letišti v Milči i zálet modelu. A když jsem od Míry převzal i druhý vysílač pro Eli (Hitec Laser4) a kabel učitel-žák, mohli jsme začít připravovat „velkou nedělní premiéru“.
Teoretické a technické přípravy probíhaly tradičně večer v klubovně (....se divim, že to druhý den fungovalo... :-) ), kdy jsme nejprve s Mírou nastudovali návod k vysílači Hitec Eclipse7 (instruktorský Tx), ujistili se, že to chápeme oba stejně :-) a prakticky vyzkoušeli a nahrubo nastavili oba vysílače (Martinovi tímto díky za zapůjčení zkušebního serva). V neděli jsme s Eli nastavili oba vysílače přímo na modelu (reverzy, trimy, výchylky atd.) a odpoledne se mohlo vyrazit na letiště. Akce se zúčastnili dva piloti, dvě letadla, jeden pes, tři foťáky, jedna kamera a dvě auta plná lidí, jen z RCK nikdo další :-( .
A pak už jen montáž modelu, kompletace, propojení a nastavení vysílačů, kontrola funkcí modelu (po zkušenosti z Tojic raději vícekrát....), poslední instrukce pilotnímu žáku, model předat „odhazovači“ (děda), soustředění pilotů před startem a pak už jde EasyStar ladně do vzduchu. Tady musím poznamenat, že start a přistání jsem zatím nechal na instruktorovi (tedy já....), Elišce předávám model až v bezpečné výšce a po „osahání“ prostoru letiště a větru – Eli přebírá model a řídí jej jak zkušený modelář (zkušenosti z autíček se hodí, především ty o vztahu polohy modelu a řídících povelech, jen si musí zvyknout na opožděné reakce letadle oproti autu), nechávám jí úplně volnou ruku pro profil letu, jen lehce napovídám, kam by měla kdy točit a kdy model včas „zvednout“. První let (asi 8min.) je seznamovací, v krizových situacích zasahuji (ale moc jich nebylo), přistání také provádím já. Druhý let je trochu delší (asi 10min.), při něm přichází ke slovu i bezmotorový let v termice (lehce to nosilo...) a především samostatné řešení krizových situací – nechal jsem Eli „koupat se v krizovkách“ (něco na způsob „hodit do vody a nechat plavat“....), zasahoval jsem jen v opravdové nouzi (a to asi jen jednou), Elišky reakce v krizovce byly naprosto adekvátní, reagovala správně, jen se jí ke konci už potili ruce (to známe, viď Míro....), tak jsme to pro tentokrát ukončili. Pro rejpaly – na zemi se 10min. zdá nic moc, ale s modelem ve vzduchu to je úplně o něčem jiném, zvláště když „to vodíte prakticky po prvé“ – kdo to zná, ten mi dá za pravdu, kdo ne, nechť si to zkusí.....
A závěr? Eli naprosto spokojená (..“a v sedmém nebi“.... – letečtí modeláři ví, o čem mluvím...), myslím, že její výraz na fotkách hovoří za vše. Hrdý tatínek také spokojenost – jednak mám s kým chodit létat (když Míra nemůže) a hlavně, Eli se to líbí a dospěla k tomu sama, nikdo jí nenutil, což je záruka (snad) neochladnutí jejího zájmu. A to je hlavní. Jen pro mě to má i jistá negativa – nejen, že si příště s EasyStarem zalétám jen když si „drze“ přepnu instruktora na sebe (a časem už tato „pupeční šňůra“ nebude potřeba), ale už teď musím shánět krystal 78k do Eli vysílačky – bylo vysloveno přání si časem zalétat i dalšími našimi (časy se mění – už to nebudou moje, ale naše modely...!) modely. Jo, co jsem chtěl, to mám!
A několik obrázků na závěr.....
Prostě mi to nedá a musím tímto Elišku veřejně pochválit – má za sebou velkou premiéru za kniplem své „letecké“ vysílačky při řízení svého modelu letadla a zaslouží si obrovskou jedničku a ještě podtrženou – zkrátka to zvládla na výbornou a od teď můžeme chodit létat ve třech (když už se nám nedaří „ukecat“ do letadel další z RCK...).
Ale popořádku – své první pilotní letecké „ostruhy“ získávala jednak na simulátoru (když mě ještě fungoval :-( ) a jednak občas na některém mém letadle (většinou Shanahan), kdy jsme si předávali vysílačku (když byl model v klidném letu) a to tak, že jsem stál za ní, držel vysílač, Eli „páčkovala“ a já byl připraven zasáhnout v případě nouze. Situace postupně dozrála ve vánoční dárek – nejhodnější letadlo na trhu, EasyStar a jeho stavbu a přípravu na sezónu. Stavba se podařila (snad se mi podaří napsat samostatný článek o stavbě) a v sobotu 11.4.2009 (odpoledne po Tojicích :-) ) se podařil na našem tradičním modelářském letišti v Milči i zálet modelu. A když jsem od Míry převzal i druhý vysílač pro Eli (Hitec Laser4) a kabel učitel-žák, mohli jsme začít připravovat „velkou nedělní premiéru“.
Teoretické a technické přípravy probíhaly tradičně večer v klubovně (....se divim, že to druhý den fungovalo... :-) ), kdy jsme nejprve s Mírou nastudovali návod k vysílači Hitec Eclipse7 (instruktorský Tx), ujistili se, že to chápeme oba stejně :-) a prakticky vyzkoušeli a nahrubo nastavili oba vysílače (Martinovi tímto díky za zapůjčení zkušebního serva). V neděli jsme s Eli nastavili oba vysílače přímo na modelu (reverzy, trimy, výchylky atd.) a odpoledne se mohlo vyrazit na letiště. Akce se zúčastnili dva piloti, dvě letadla, jeden pes, tři foťáky, jedna kamera a dvě auta plná lidí, jen z RCK nikdo další :-( .
A pak už jen montáž modelu, kompletace, propojení a nastavení vysílačů, kontrola funkcí modelu (po zkušenosti z Tojic raději vícekrát....), poslední instrukce pilotnímu žáku, model předat „odhazovači“ (děda), soustředění pilotů před startem a pak už jde EasyStar ladně do vzduchu. Tady musím poznamenat, že start a přistání jsem zatím nechal na instruktorovi (tedy já....), Elišce předávám model až v bezpečné výšce a po „osahání“ prostoru letiště a větru – Eli přebírá model a řídí jej jak zkušený modelář (zkušenosti z autíček se hodí, především ty o vztahu polohy modelu a řídících povelech, jen si musí zvyknout na opožděné reakce letadle oproti autu), nechávám jí úplně volnou ruku pro profil letu, jen lehce napovídám, kam by měla kdy točit a kdy model včas „zvednout“. První let (asi 8min.) je seznamovací, v krizových situacích zasahuji (ale moc jich nebylo), přistání také provádím já. Druhý let je trochu delší (asi 10min.), při něm přichází ke slovu i bezmotorový let v termice (lehce to nosilo...) a především samostatné řešení krizových situací – nechal jsem Eli „koupat se v krizovkách“ (něco na způsob „hodit do vody a nechat plavat“....), zasahoval jsem jen v opravdové nouzi (a to asi jen jednou), Elišky reakce v krizovce byly naprosto adekvátní, reagovala správně, jen se jí ke konci už potili ruce (to známe, viď Míro....), tak jsme to pro tentokrát ukončili. Pro rejpaly – na zemi se 10min. zdá nic moc, ale s modelem ve vzduchu to je úplně o něčem jiném, zvláště když „to vodíte prakticky po prvé“ – kdo to zná, ten mi dá za pravdu, kdo ne, nechť si to zkusí.....
A závěr? Eli naprosto spokojená (..“a v sedmém nebi“.... – letečtí modeláři ví, o čem mluvím...), myslím, že její výraz na fotkách hovoří za vše. Hrdý tatínek také spokojenost – jednak mám s kým chodit létat (když Míra nemůže) a hlavně, Eli se to líbí a dospěla k tomu sama, nikdo jí nenutil, což je záruka (snad) neochladnutí jejího zájmu. A to je hlavní. Jen pro mě to má i jistá negativa – nejen, že si příště s EasyStarem zalétám jen když si „drze“ přepnu instruktora na sebe (a časem už tato „pupeční šňůra“ nebude potřeba), ale už teď musím shánět krystal 78k do Eli vysílačky – bylo vysloveno přání si časem zalétat i dalšími našimi (časy se mění – už to nebudou moje, ale naše modely...!) modely. Jo, co jsem chtěl, to mám!
A několik obrázků na závěr.....
